Historie školy

vytvořeno 25. 9. 2016

V Napajedlích existovala školní budova již v 17. století. Kněz Tobiáš Schwach v této budově vyčlenil jednu místnost pro chudé, ve druhé místnosti bydlel učitel a jeho obydlí sloužilo současně jako učebna. Časem se stala tato situace neúnosnou, místnost pro chudé byla uvolněna pro potřeby výuky a škola byla přestavěna na jednopatrovou. Přibyly tak dvě učebny, ale situaci to nevyřešilo, protože základy staré budovy nebyly dostatečně pevné a škole hrozilo zřícení. Veřejnost naléhala na obec, aby byla postavena nová škola. Hlavní finanční podíl na stavbě měl její patron – Jiří ze Stockau a farní úřad daroval pro stavbu školy část farní zahrady.

Nová škola byla vystavěna v rekordním čase, za půl roku. Starou budovu strhli 8. dubna 1858, nová byla otevřena 13.října 1858. Napajedelská obecná škola byla pětitřídní, ale pro nedostatek učitelů se vyučovalo jen ve třech třídách. Učily se zde děti nejen z Napajedel, ale také z Otrokovic, Kvítkovic a ze Žlutav.

60. a 70. léta 19. století jsou dobou rozvoje školství na Moravě. Ve školním roce 1874/1875 byla v obci ustavena školní rada. Nadučitel Jan Kučera věnoval pozornost prostředí, ve kterém se žáci učí, usiloval o další přístavbu školní budovy, nakonec byly alespoň provedeny drobné úpravy učeben.

V sedmdesátých letech měla napajedelská škola jako učební pomůcky: sbírku minerálů, anatomické atlasy, kresebné předlohy, sbírku motýlů, sbírku dřev, sbírku brouků, herbář, sbírku vycpaných ptáků, pomůcky do fyziky, knihovnu (téměř 500knih) ad. Koncem 70. let chodilo do této obecné školy okolo 500 žáků. Základními předměty školní výuky bylo psaní, čtení a počty, zpěv a tělesná výchova. V poslední čtvrtině devatenáctého století byla prosazována také výuka němčiny. V napajedelské škole se ale trvale neudržela. Školní rok býval ukončen veřejnou zkouškou žáků, ale zájem Napajedlanů byl o tuto akci minimální.

Podobu jakou má dnes dostala škola až v roce 1937. V roce 1939 byla napajedelská škola rozdělena na školu obecnou a měšťanskou se samostatnými správami. Obecná škola byla pětitřídní smíšená. Po okupaci ČSR se vedení školy muselo podřídit německé správě. Ze žákovské knihovny museli učitelé vytřídit knihy židovských autorů, a židovské děti byly ze školy vyloučeny. Také dosavadní školní kronika byla zařazena mezi zakázané knihy a zapečetěna. V suterénu školy byly zřízeny protiletecké kryty.

Ve školním roce 1941/1942 byla obecná škola přeměněna na čtyřtřídní (základní), z ní 35 až 45% žáků mohlo postoupit podle aritmetického prospěchu do první třídy školy hlavní, která byla výběrová. Po událostech roku 1942 bylo ve školní správě a úředním styku nařízeno zdravit tzv. arijským pozdravem (zvednutí pravice), byly zavedeny nové školní osnovy, rozšířena výuka němčiny. Členové učitelského sboru se museli formálně přihlásit ke spolupráci s Němci. Mládež se o prázdninách na základě nařízení účastnila pod dozorem učitelů trhání ovoce.

Ve školním roce 1943/1944 byla výnosem ministerstva školství zavedená šestistupňová klasifikace žactva. Školní vyučování narušovaly časté letecké poplachy, učilo se maximálně 2 až 3 hodiny denně. V říjnu 1944 se žáci přestěhovali do kláštera, školní budova byla zabrána pro vojenský lazaret a později byla obsazena vojskem i klášterní budova. V březnu 1945 se už vyučování nekonalo. Škola byla po odchodu vojska v dezolátním stavu.

Po druhé světové válce, v roce 1948, byly zrušeny veškeré soukromé školy, některé byly postátněny. Nový školský zákon vymezil školní docházku na devět let, byly změněny názvy škol. Obecné školy byly nazvány národními a měšťanské středními. Všechny školy byly rozděleny na první, druhý a třetí stupeň.

Více historických fotografií naleznete ve fotogalerii.